Projektu se účastní weblogy:
Techblog
E-Deník
RG~Blog
The Wild Mud
Minimag
Digitální weblog
InternetMarketing.cz
Jen tak zlehka
Acidlog
DarkMaster
Svět pohledem studenta
Nárazník
David Major: Deníček
WebSky
Hlava.net
Letem světem
Žebříčky weblogů:
Weblogy na Toplistu
Weblogy NAVRCHOLU
Seznamy weblogů:
České blogy na BlogTree
Weblogy na Centru
Weblogy na ODP
Byl bych nerad, kdyby můj předchozí (a zároveň první) spot měl vyznít jako degradace osobních soukromých weblogů. Sám čtu s chutí velké množství ryze osobních deníčků, přičemž se často velmi bavím a zároveň mě některé úvahy autorů nutí o různých věcech přemýšlet a dělat si na ně svůj vlastní názor. Chtěl jsem svým příspěvkem jen poukázat na rozdíly, které dle mě existují, aniž bych se snažil o nějaké hodnocení lepší-horší.
Zatímco úkolem oborových blogů je přinášet nové informace z daného tématického okruhu, náplní soukromých deníčků je zase komunikovat své názory a soudy. Vztah mezi autorem takového osobního deníku a jeho čtenáři je více otevřen diskuzi a vzájemné komunikaci. A to je dobře. A proto není na závadu tolikrát omílaný mýtus 'papuškování' příspěvků mezi blogy. Jak jsem si stihl všimnout - nejedná se většinou o pouhé opsání, ale autor vždy k interpretované informaci dodal i svůj pohled na věc. A tak zatímco odborné weblogy se blíží spíše klasické webové stránce přinášející informace, soukromé blogy svým stylem připomínají diskuzní fórum. Však si všimněte velkého množství komentářů u každého spotu právě na soukromých blozích (např. weblog Davida Majora).
Závěr ať si každý udělá sám. Dle mě mají obě formy blogování své místo mezi čtenáři. Navíc žádný weblog není jen černý či bílý (ale například černý a fialový :-). Každý blog obsahuje kombinaci obou druhů příspěvků, namíchaných v tom správném poměru. Tím se stává pro čtenáře velmi blízkým a žádaným. A je jen na každém autorovi, aby si našel ten svůj poměr, takový, aby vyhovoval jemu samému i jeho čtenářům. Pro něj pak bude radost psát nové článečky a čtenáři je zase budou hltat ze všech sil.
V novém Reflexu se ukrývá zmínka, že v nějakém z následujících vydání nalezneme přehled a srovnání různých publikačních systémů pro bloggery.
Zkoušel jsem zdejší emailovou konferenci, ale zatím mi z ní nepřišel jediný email, ačkoliv jeden nějaký byl avizovavý. Tak jsem si to dovolil nyní zkusit a něco poslat a opět nepřišlo. Nejsem tam přidaný, nebo to nechodí nikomu? Nechci zahlcovat tento prostor pro provozní záležitosti.
Připomínám, že na této stránce je tabulka s aktuálně přihlášenými zájemci o účast v PrávěDnes i s poznámkou, v jakém jsou jednotlivá "RSS" stavu. Během příštího týdne sekce na PrávěDnes vznikne. Čili chcete-li, přečtěte si návody a zapojte se také. Pozdější zapojení samozřejmě bude možné. :-)
Přeji pěkný slunný víkend.
Lukin se ve svém příspěvku vymezuje proti pisálkům osobních blogů a David se proti tomu ohrazuje. No jo, ale vždyť to tak je, tak třeba já - pisálek osobního prasoblogu Jen tak zlehka, se vždy ráno probudím a říkám si co to jen tento den plácnu na ty svoje stránky. Ale ona se nějaká hovadina vždycky najde, čím blbější, tím lepší. Sakra, ale proč to tedy píšu a proč to lidé teda čtou? A většina opakovaně? Asi jsou blbí, když čtou hloupé osobní plácaniny, oproti fundovaným a časově náročným odborným blogům. Ale co když je ta odborná stránka nezajímá? Co když hledají nějaké lehčí čtení? Co teď mají dělat? Proto prosím odborníky – poraďte těm zmateným lidem….
Krátce k příspěvku Martina. Je jasné, že Navrcholu i Toplist používají jinou metodiku a po pravdě řečeno, nevěřil bych moc ani Navrcholu. Navíc, když jeden a ten samý návštěvník přijde na web 2x denně a pokaždé si přečte něco jiného, považoval bych ho vlastně za dva návštěvníky (s přimhouřením oka).
Druhá věc. Někomu nemusí jít o absolutní čísla, ale buď o trend, nebo o srovnání s ostatními.
Lukáš Oborský se mě trochu dotkl, když píše: "Autor svého soukromého deníčku mívá většinou nouzi o zajímavá témata pro své čtenáře, ale když na něco přijde, plácne to do blogu a hotovo." Nepopírám sice, že jsou dny, kdy není co napsat, ale: Takové dny přicházejí třeba ve zkouškovém období, kdy sedím doma, učím se a prostě se nic neděje protože na to nezbývá čas. A nebo se děje, ale zatím jsem se nechtěl dělit o své, například mikrobiologické úvahy. Budu přemýšlet, jestli to změním. Zrovna tak by ale nebylo co psát do případného odborného weblogu, protože bych prostě neměl čas prohlížet ty desítky stránek a vybírat co napíšu atd.
Zároveň si troufám tvrdit, že vedu natolik zajímavý život, že o něm můžu psát stejně často jako o čemkoliv jiném nebo spíš ještě častěji. A že bych svoje zážitky jen tak někam plácl a hotovo, tak to prosím ne. Snažím se jim dát i formu, aby se to i dobře četlo, bylo pro čtenáře zajímavé, vtipné a zkrátka aby měli důvod se vracet. Zda se mi daří psát zajímavě, ať posoudí jiní, ale jedno vím jistě - čtenáři se vracejí.
Můj blog (jak už jsem psal) vznikl více méně mimochodem, jako nástavba papírového deníku. Měl už tedy předem celkem jasně daný obsah. Nepostupoval jsem tedy tak, že bych se nejdřív rozhodl založit blog a pak teprve přemýšlel o čem vlasrně bude. Výhoda navíc je, že zatímco v odborně zaměřené blogy často zmiňují stejná témata, deníčkář má jistotu: Nikdo nemůže psát o tom samém co on. Aź dokončím VŠ a budu mít pocit, že můžu ostatním sdělit něco ze svého oboru, třeba medicínský blog založím nebo budu do Deníčku přidávat i odborné příspěvky, ale myslím, že charakter jaký má teď si zachová.
Jestli za 10 let bude internet takový či makový neni podstatné - sdělení na něm zřejmě zůstane, jediné se změní bude forma. Třeba naše blogy budou na dálku číst naše myšlenky, ale to snad ne :-)
Tak jsem se konečně rozhoupal připojit se k rozrůstající komunitě Blogistického weblogu. Hlavním tématem poslední doby byla četnost psaní do blogu. Zde je veliký rozdíl mezi blogy odbornými a soukromými. Autor svého soukromého deníčku mívá většinou nouzi o zajímavá témata pro své čtenáře, ale když na něco přijde, plácne to do blogu a hotovo. Naopak autoři oborových weblogů mají okolo sebe témat na psaní hory, ale znamená to obrovskou kupu času všechno to prolouskat a pak vyfiltrovat, co by pro potenciálního čtenáře bylo zajímavé.
Z tohoto důvodu jsem se hned na počátku rozhodl pro tématicky zaměřený weblog, který si dává za úkol být aktualizován co nejčastěji, nejlépe každý den. To mě samotného, člověka líného, nutilo právě k tomu, abych se snažil v této oblasti samovzdělávat. Abych hledal den co den nové materiály, četl kupu článků a prolistoval desítky stránek. A abych tím pádem odborně rost. Ačkoliv moje pracovní zaměření jde zcela jiným směrem, třeba jednou udělám kariéru jako webdesignér. Díky času stráveným nad weblogem jsem byl schopen připravit 10dílný kurz o psaní sémantických WWW stránek pro svého zaměstnavatele s velmi dobrou odezvou. A pokud bych měl tipnout, jak dlouho dokážu weblog udržovat - doufám že dokud budu mít čtenáře. Ale otázkou zůstává, jak bude vypadat internet za 10 let. Za klasické WWW stránky bych ruku do ohně nedal.
Určitě se všem bude hodit toto:
Validátor 1: http://aggregator.userland.com/validator
Validátor 2: http://feeds.archive.org/validator/
Live dekodér: http://www.pooh.cz/rss/dekoder.asp
RSS Viewer: http://www.pixy.cz/blogg/rssview/
Koncem týdne mrknu na RSS verze, které jste mi poslali a budu každého kontaktovat.
Ikonku můžete buď vystavit na webu nebo mi ji poslat emailem (výška 20 px). Bude se vkládat na server staticky. Čili nebere se ta, kterou máte v RSS.
Napsal
Eduard Hlava v 17:47 - blog autora - stálodkaz
Souhlasím s tím, co tu napsal David a ještě připojím jeden svůj pohled. Když jsem asi před dvěma lety přemýšlel o tom, že začnu psát nějaký internetový "deníček", protože jsem stále kolem sebe zažíval situace, o kterých jsem si říkal "jo, tak tohle by stálo za zaznamenání". Po čase jsem tuto myšlenku realizoval, ale zjistil jsem, že jakmile stále myslím na to, co napíšu na blog, nic mě v průběhu dne nenapadne. Ani si o žádné situaci nemyslím, že by ji bylo zajímavé předat ostatním. Je to tím, že na se na to intenzivně soustředím a nadneseně řečeno, přestávám žít vlastní život. Proto jsem se rozhodl, že na blog zapomenu a budu psát jen tehdy, když si to situace a život vyžádá. A jak je vidět, píšu skoro denně :-). Tohle je podobné tomu, co jednou říkal pan Menšík. Chtěl psát paměti, tak si sedl a zjistil, že si vlastně nic napamatuje. Tak napsal alespoň traktát o ztrátě paměti. :-)
PS> Nerad tomu říkám "deníček", protože v mém případě to deníček jako takový není - ačkoliv bych rád psal o všem, co se mi přes den přihodí, obvykle se to nedá napsat. A to buď proto, že i krátký zážitek by vyžadoval sáhodlouhé vysvětlování souvislostí a nebo je to prostě nepublikovatelné.:-)
Můžu mluvit jen za sebe. Doufám, že vydržím ještě aspoň 50 až 60 let. Můj blog je totiž prodloužením deníku, který jsem si dříve psal na papír. Že na internetu a papíře je to něco úplně odlišného je na jiné vyprávění. Ale oba způsoby mají svoje kouzlo a tak papírový deník stále píšu, i když podstatně řidčejí a zas o něčem jiném (je soukromější :-)).
Ta návštěvnost pro mě není zas tak podstatná. I když se o sobě snažím dát vědět a mám radost z každého, kdo přijde, stálo by to za to, i kdybych psal jen pro sebe a pár nejbližších kamarádů. A čím déle píšu, tím mě to baví víc. Jsou dny, kdy nevím, co psát dřív a témata si poznamenávám, abych to všechno nezapomněl a třeba je některá nechám na jindy, aby toho nebylo moc najednou. Ve slabším období přijde vhod vtip, obrázek, hádanka nebo podobně. Tím ale šetřím, protože jen další stránku se vtipama z blogu dělat nechci.
Psaní deníčku mě nutí víc se koukat kolem sebe, víc prožívat. Nemá cenu psát něco křečovitě za každou cenu, ale chce to také trochu cviku v řemesle. Je super jednou za čas si projít starší zápisy a vzpoměnout si na věci, které bych jinak dávno vypustil. Nebo zpětně pozorovat vývoj svých názorů... Zkrátka - dobře vedený blog je opravdu bohatství.
Na závěr - nový článek na A List Apart 10 Tips on Writing the Living Web by neměl zapadnout. Přečtěte si ho všichni!
Nechci se zde plést do Vašich odborných témat, protože tomu stejně nerozumím :-), spíš bych rád nadhodil jednu otázku. Jaká je průměrná výdrž českého blogera? Co myslíte, kdy a za jakých okolností Vás přestane bavit každý den vymýšlet, co byste měli napsat na ten svůj blog? Já sám, i když jsem publikovat začal poměrně nedávno, si už občas zpívám: Lásko, mě ubývá sil... Stojí to za ty návštěvy, které sleduji denně na Toplistu? Jaký je Váš názor?
Vyzerá to tak, že moje sny sa začínajú plniť. Konečne po hrozne dlhej dobe sa objavili prvé použiteľné verzie WYSIWYG editoru pre Mozillu. S verziou 1.3b sa projekt Midas konečne prehupol z nepoužiteľného experimentu do nasaditeľného nástroja. Len škoda, že Mozilla 1.3 zatiaľ trpí niekoľkými dosť nepríjemnými bugmi, ktoré bránia v jej nasadení do praxe.
Takže teraz pekne šupky-dupky, otvoriť HTML editor a idem sa pokúsiť ten nový zázrak implementovať. Mám z toho fakt radosť, konečne budem môcť pridávať a formátovať zápisy z pohodlia Mozilly bez toho, aby som musel spúšťať Explorer. Akurát sa desím toho, že tým dávam užívateľom do rúk ďalšiu pomôcku na mršenie formátovania zápisov. Nech!
Jak jsem slíbil zde, přináším podrobnější info o tom, kterak dostati odkazy na příspěvky z našich-vašich blogů na server PraveDnes.cz. Bude to připadat v úvahu zejména pro ty, kteří mají vlastní "blogovací" systém, do kterého mohou sáhnout. Vzhledem k tomu, že většina weblogů neobsahuje klasický detail článku, bude k tomu nutné přistoupit poněkud jinak, než je obvyklé. Vy, kteří máte zájem být na PrávěDnes, přečtěte si krátký návod a pak se mi ozvěte.
Řekl bych, že jakmile budou 4 zájemci a více, může být sekce založena.
Provedl jsem maly pruzkum - blogy z Martinova seznamu prověřil W3C validatorem. Z celkem 27 kontrolovaných blogů jich obstálo 7. Většina se sice neznažila nic předstírat, ale našli se i 4 hříšníci, kteří se buď honosí iknokou validity nebo se více či méně ohánějí W4D, ale přesto se u nich našly nějaké ty chyby. Někteří mě nemile překvapili :-(
A vůbec. Připadá mi těch ikonek nějak moc. Validita by měla být v ideálním případě samozřejmostí a ne něco, čím se chlubíme. Osvětu je sice třeba šířit, ale jsou ikonky ten nejlepší způsob, pokud vůbec nějaký smysl mají? Když jich na mě ze stránky vypadne třeba šest nejrůznějších kousků, nemůžu se ubránit úsměvu. Ikonkám se potom tak trochu vrací jejich původní význam. Co takhle založit internetový oltář, kde by byly všechny pěkně pohromadě? :-)